Na matraci v kondici: Je dobrý nápad, aby s námi mazlíčci spali v posteli?
Přinesli jste si domů vytoužené roztomilé štěňátko či koťátko, které připomíná spíš chlupatou vrnící kuličku? A jak proběhly první noci tohoto tvorečka ve Vaší domácnosti? Ruku na srdce, kdo byl takový „tvrďák“, že ho nechal u postele kňučet dožadujíce se uvelebení zrovna v tom stejném pelíšku jako vy?
„No tak pojď, ale jenom dneska…“
„No dobře, tak i dnešní noc, ale od zítřka už fakt budeš ve svém pelíšku…“
„Hele, minulých 14 dní to byla výjimka, byla jsi tu nová, ale teď už jsi velká holka, je na čase spinkat samostatně…“
„Tak teda naposledy, jo??...“
A máme to. Dlouhá léta šťastných a radostných dní strávených se psím či kočičím kamarádem draze vykoupená nočním mravenčením nohou zatížených spokojeně oddechujícím závažím o váze 2–30 kg.
Je jasné, že už nikdy nebude náš spánek klidný, když po nás mazlíček párkrát přejde, aby si našel novou šikovnou polohu na spaní. Obzvlášť kočičky mají své typické ťapkání po lidech moc rády. A pokud je takových mikroprobuzení během noci několik, dříve či později pocítíme slušný deficit kvalitního spánku.
Nevyhnutelným tématem souvisejícím se sdílením lože s domácími mazlíčky je hygiena. Přestože máme chlupaté kamarády vychované sebedokonaleji, před ulehnutím k nám do postele se prostě nevysprchují. Povlečení tak dostává zabrat, chlupy, prachové částice a nečistoty všeho druhu ulpívající ve zvířecím kožíšku výrazně zvyšují jeho opotřebení. Citlivější jedinci mohou navíc trpět většími či menšími alergickými reakcemi kvůli případným pylům a dalším rostlinným alergenům. O roztočích typu blech a klíšťat pochodujících po povlečení se dopodrobna raději zmiňovat nebudeme.
Jakmile se ovšem nad všechna tato fakta povzneseme, přiznejme si, že přítomnost našich mazlíčků je pro většinu z nás prostě příjemná. Odborníci z řad psychiatrů se dokonce shodují, že v blízkosti psů začne lidský mozek uvolňovat oxytocin a dopamin, které nazýváme hormony štěstí. Blahodárně tak pomáhá především lidem s depresemi a úzkostmi.
Dokonce existuje tzv. canisterapie – léčebný kontakt psa a člověka. Jedná se o dokonale propracovaný obor a existuje mnoho organizací, prostřednictvím kterých dobrovolníci i odborní terapeuti pejsky připravují, speciálně cvičí a následně vodí na „návštěvy“ do dětských domovů, domovů pro seniory, sanatorií, ústavů pro tělesně nebo mentálně postižené a do dalších podobných zařízení. Tam se klienti se psy mazlí, hladí je a hrají si s nimi, čímž trénují motoriku i komunikaci, rozšiřují své pohybové schopnosti a celkově rozptýlí svoji pozornost. Canisterapie je stále na vzestupu a je ideálním doplňkem dalších terapeutických služeb.
Proto pokud máme psa nebo kočičku doma, užívejme si jich. Povlečení se vypere, chlupy zametou, poťapaná podlaha se vytře. Trošku práce navíc, ale náš život je na oplátku naplněný jejich bezpodmínečnou láskou, radostí ze života a nakažlivou energií.
