PF 2021

Budeme potěšeni, když Vám předáme pár zajímavých tipů, kam se, třeba během vánočních svátků, vydat. K této myšlence nás přivedl jarní závoz matracemi do hotelu Luční bouda, jednoho z kultovních skvostů českých hor. Okouzleni jedinečnou krkonošskou scenérií a atmosférou jsme si udělali několik snímků do našeho firemního archívu a jednu z fotografií jsme použili i na letošní PF kartu.

 

Nyní se pojďme na nejzajímavější stavby českých hor podívat blíže:

Hotel Luční bouda

Luční bouda je největší a nejstarší horskou chatou Krkonoš. Leží na křižovatce několika starých tras ve výšce 1410 m n.m. uprostřed vzácné Bílé louky a především u nejznámější Slezské stezky vedoucí na Sněžku. Od svého vzniku v 16. století až do roku 1857 byla v majetku slavné rodiny Rennerů, kteří byli dědičnými rychtáři horské části vrchlabského panství. Luční bouda byla po požáru v roce 1625 přestavěna a postupem času zastávala mnoho funkcí. Od potřeb turistického ruchu, přes stanici meteorologických pozorování a centrum výzkumu přírodovědců, až po místo pobytu a setkávání osobností z řad umělců a literátů, například Karla Hynka Máchy, Vítězslava Hálka či Quida Mánese. V roce 1914 Luční boudu přestavěli bratři Bönschovi na největší boudu Krkonoš se 100 pokoji. V průběhu 2. světové války však Luční bouda vyhořela a na základě projektu známého diplomovaného architekta Ludwiga Stiglera z Berlína prošla složitou renovací. 

Stavba byla chloubou německé říše a až do konce války byla využívána jako výcvikové středisko wehrmachtu, probíhaly zde kurzy radistek německého letectva a také tu byly ubytovávány děti Hitlerjugend. Po konfiskaci německého majetku po válce byla Luční bouda spravována různými organizacemi, např. Klubem českých turistů nebo ČSTV. Budova ale postupně chátrala a až v roce 2004 ji současní majitelé dali podobu, která dnes přitahuje pozornost stovek turistů. www.lucnibouda.cz

Vosecká bouda 

Vosecká bouda leží v západní části Krkonoš v nadmořské výšce 1260 metrů. Okolo roku 1743 byla původně postavena jako seník a později byla využívána dřevaři, kteří si sem po těžké práci chodili odpočinout a přespat. Bouda se nacházela mimo turistické cesty. V roce 1901 proto nechal hrabě Jan Harrach vybudovat turistickou cestu z Labské boudy, což výrazně zvýšilo návštěvnost. Za první republiky bylo celé Harrachovo panství zestátněno. Během 2. světové války bouda patřila Německé říši. Svoji nynější podobu dostala přestavbou v poválečném období. Jako jedna z mála hřebenových bud nikdy nevyhořela a raritou je, že dodnes není připojena na elektrickou energii a výrobu elektřiny zajišťuje vlastní agregát. Turistická trasa k Vosecké boudě vede z Harrachova kolem překrásných Mumlavských vodopádů. V zimě je přístupná pouze na běžkách. www.voseckabouda.cz

Horská Bouda Dvoračky 

Horská Bouda Dvoračky, nacházející se v nadmořské výšce 1140 metrů, patří k nejstarším krkonošským boudám. Byla postavena roku 1707 rodinou Schierovou jako horská zemědělská usedlost pro chov dobytka. V březnu 1893 vyhořela a spáleniště koupil hrabě Jan Harrach. Na místě vybudoval oblíbený a hojně navštěvovaný hostinec. V roce 1921 bouda přešla při pozemkové reformě do majetku státu a následně byla pronajata české rodině Puhonných, která ji později koupila. Dvoračky byly oblíbeným výletním místem mnoha vzácných hostů. Například prezident dr. Edvard Beneš s chotí Hanou zde trávili dovolenou před válkou, i v roce 1945. Od roku 2000 provozuje Horskou Boudu Dvoračky i sousední hotel Štumpovku rodina Starých, kteří z obou objektů udělali vyhledávaný cíl milovníků Krkonoš. www.dvoracky.cz

Vrbatova bouda

Vrbatova bouda byla postavena v roce 1964 a nachází se na Zlatém návrší v nadmořské výšce 1400 m. Je pojmenovaná podle Václava Vrbaty z Mříčné, závodníka v běhu na lyžích, který při mezinárodním závodu na 50 kilometrů v roce 1913 umrzl při pokusu o záchranu jiného závodníka, Bohumila Hanče. Stalo se tak v místech dnešního Vrbatova návrší. Na jejich počest zde byla v roce 1925 vystavěna Mohyla Hanče a Vrbaty připomínající tento akt lidskosti a obětavosti. Vrbatova bouda není uzpůsobena k ubytování, ale je jako stvořená na odpočinkovou zastávku a občerstvení po výšlapu. Podnik není určen k dlouhému vysedávání, ale představuje příjemnou přestávku při putování krkonošskými skvosty.

Chata Výrovka

Chata Výrovka se nachází v sedle mezi Luční horou a Zadní Planinou, 2,5 km jihozápadně od Luční boudy. Historie chaty na Výrovce sahá až do 18. století. Dřevařská rodina Steinerů, která přišla do Krkonoš s prvními dřevaři z Alp, zde nejprve postavila jednoduché přístřeší. To se však záhy stalo vyhledávaným místem finanční stráže, což se rodině nelíbilo a raději ho na začátku 19. století zbourala. Protože za čas přístřeší na tomto strategickém místě chybělo, rozhodli se Steinerovi znovu postavit nejdříve plátěný a pak kamenný objekt. Paní Marie Steinerová v něm prodávala suvenýry, mezi nimi i vzácný fialkový kámen (kámen porostlý červenavě-hnědým porostem vláknité řasy, která se jmenuje Trentepohlia iolithus a za vlhka lehounce voní po fialkách). V roce 1927 zde vojáci postavili roubený srub pro potřeby výcviku vojenských lyžařských oddílů. Severně od chaty se nacházela úhlová stanice vojenské nákladní lanové dráhy Pec pod Sněžkou – Luční hora a v roce 1938 byla na Výrovce zřízena četnická stanice. Roku 1946 však objekt zasáhl - kvůli velké zásobě koksu nezvladatelný - požár a z důvodu nedostatku vody hasiči pouze vynesli několik předmětů z jídelny a koks nechali po několik týdnů samovolně dohořet. Po dvou letech byla na místě ohořelých trosek postavena provizorní bouda s noclehárnou o kapacitě třiceti lůžek. Současná podoba Výrovky vznikla v letech 1988 – 1990. www.vyrovka-krkonose.cz

Petrova bouda

Z historických dokumentů vyplývá, že v roce 1811 postavil Johann Pittermann celoročně obývanou boudu, jejíž název byl odvozen od jeho příjmení. Protože ho lidé různě komolili, nakonec se ustálil na dnešním názvu Petrova bouda. Po smrti Johanna Pittermanna ve sněhové bouři byl nový majitel vzrůstajícím zájmem o přenocování donucen k přístavbě prvních hostinských pokojů, aby hosté nadále nemuseli spát jen na seně nad stájemi. V roce 1884 zdědila boudu rodina Zineckerova. Popularita i prostory objektu nadále rostly a roku 1901 starou boudu zbořili a na jejím místě postavili novou stavbu s dalšími 44 pokoji. Dalším rozšiřováním a vybavením na tu dobu moderními technickými novinkami, elektrickým proudem z malé vodní elektrárny na Červeném potoce a nejpokrokovějším vnitřním zařízením vzniklo na tu dobu nebývalé středisko s 64 pokoji pro hosty, o které se staralo 50 zaměstnanců. Významným přínosem pro život na této boudě bylo zřízení c.k.telegrafního úřadu v roce 1877, který se roku 1910 stal první veřejnou telefonní stanicí na české straně hor s přímým spojením do Rakouska-Uherska i celého Německa. V roce 1945 dostala bouda českého správce a bratři Zineckerové byli nuceně odsunuti do Německa. Za éry socialismu sloužila Petrova bouda k rekreaci odborářů ROH až do roku 1989. Dlouhá léta byl objekt opuštěný a zcela zchátral. V roce 2011 dokonce lehl popelem a po dlouhém a složitém vyjednávání s památkáři majitelé postavili současný objekt, jehož otevření se kvůli pandemii koronaviru velmi komplikuje.

Šámalova chata 

Šámalova chata na Nové Louce patří k nejznámějším a nejkrásnějším chatám v Jizerských horách. Původní sklárna byla přestavěna na lovecký zámeček, který ve 30. letech 20. století sloužil jako místo relaxace a odpočinku pro vládní úředníky Československé republiky. Velmi často jej užíval dr. Přemysl Šámal, tehdejší kancléř prezidenta T. G. Masaryka. Podle něho se objektu dodnes říká Šámalova chata. V této době byl zámeček zrekonstruován a většina jeho místností byla obložena modřínem. Zavedení elektrického proudu souviselo s očekávanou návštěvou prezidenta Beneše a jeho apartmán a koupelna byly zařízeny shodně jako soukromé prostory ministra Jana Masaryka v Černínském paláci. V současné době objekt slouží jako horský penzion a restaurace s vyhlášenou kuchyní a příjemnou, typicky horskou atmosférou. Je výborným výchozím místem na lyžařské, cyklistické a pěší túry po Jizerských horách. www.samalova-chata.cz

Masarykova chata na Šerlichu

Masarykova chata na Šerlichu stojí na místě bývalé osady Šerlich založené na přelomu 17. a 18. století. Chatu postavil v roce 1925 Klub československých turistů v Hradci Králové podle projektu architekta Bohuslava Fuchse. Základní kámen byl položen za přítomnosti předsedy Klubu československých turistů Jiřího Guth-Jarkovského a do základů chaty byla zazděna kovová schránka s dobovými dokumenty. V roce 1935 byla na Šerlichu zřízena i meteorologická stanice a před chatou byla odhalena busta prezidenta T. G. Masaryka od Leoše Kubíčka. V roce 1938 byla chata přepadena nacisty se snahou ji zapálit, což se naštěstí nezdařilo. Němci chatu přejmenovali na Hitlerbaude a v průběhu války sloužila jako ubytovna pro rodiny fašistických pohlavárů, zotavovna raněných pilotů a také jako středisko Hitlerjugend. Od roku 1958 je stavba chráněna jako kulturní památka České republiky. V těsné blízkosti chaty leží přírodní rezervace prales Bukačka a v okolí se vyskytuje řada vzácných rostlin. www.ubytovani-serlich.cz

Kramářova chata 

Základní kámen Kramářovy chaty na Suchém vrchu byl položen 22. 8. 1926 a slavnostně otevřena byla o dva roky později. Jméno dostala podle prvního prvorepublikového předsedy vlády Karla Kramáře. Po roce 1938 chata vystřídala řadu majitelů a několikrát změnila jméno i podobu. Dne 16. 3. 1939 byl objekt zabrán Němci a předělán na rehabilitační ústav pro zraněné letce. V roce 1953 byla chata převzata československou armádou, která ji až do roku 1961 využívala jako své rekreační středisko. Pak se vrátila do používání široké veřejnosti. V roce 1984 byla nedaleko chaty postavena 48 metrů vysoká telekomunikační věž. Od devadesátých let byla stavba dlouhou dobu opuštěna a později zřejmě úmyslně zapálena. Žháře se však doposud nepodařilo vypátrat. V roce 2003 chata prošla obnovou za 40 mil. Kč a dnes se opět těší velkému turistickému ruchu. Kromě ubytování a restaurace zde lze využít také wellness služby. www.suchak.cz

Chata Jiřího na Šeráku

Vzácná kamenná chata Jiřího na Šeráku stojí v nadmořské výšce 1351 m na úpatí hřebene Hrubého Jeseníku. Byla postavena roku 1888 německým turistickým spolkem a je pojmenována podle německého investora - vratislavského arcibiskupa Jiřího Koppa. Zanedlouho v roce 1896 chata bohužel vyhořela a do současné podoby byla rozšířena až roku 1926. V posledních letech objekt prošel rozsáhlou rekonstrukcí a milovníkům hor tak může nabídnout novou restauraci, domácí kuchyni a vyhlášené pivo Šerák z pivovaru Holba v Hanušovicích. www.chatanaseraku.cz

Penzion Rejvíz  

Tato budova byla majetkem bratrů Jozefa a Alfréda Braunerových. Základní část objektu byla založena v roce 1795 a v roce 1931 byla rozšířena na třípatrový hotel. Interiér byl začátkem 20. století ozdobený řezbářskými pracemi obou bratrů, kteří přišli na unikátní nápad vyřezávat židle s karikaturními podobami stálých hostů. Je tam např. karikatura písaře, lesního, bláznivě zpívající Bety i kostelníka, kominíka, či řezníka. Ve třicátých letech mohli do této horské chaty chodit jen ti nejbohatší hosté. V roce 1947 se chata stala rekreačním střediskem ministerstva vnitra a byla pojmenována Noskova chata, podle tehdejšího ministra vnitra Václava Noska. V té době se z neúcty k lidovému umění bohužel zničilo a ztratilo mnoho krásných řezbářských výtvorů bratrů Braunerových. Od roku 1962 byl objekt pod správou ROH a tehdejší vedoucí V. Fábera vytvořil z vinárničky malé muzeum s výstavou židlí a jiných řezbářských prací, které zde zbyly. Současný majitel penzionu Rejvíz pan Zdeněk Adamec celou sbírku a vzácný mobiliář odkoupil a usiluje o její další rozšiřování. I současní štamgasti si mohou nechat zhotovit židli se svojí podobiznou. www.rejviz.com

Chata Libušín 

Chata Libušín se nachází na Pustevnách a je dílem slovenského architekta Dušana Jurkoviče, který na návrhu stavby začal pracovat v roce 1897. Na výzdobě Libušína se podílel i malíř Mikoláš Aleš, podle jehož kreseb vymaloval interiéry akademický malíř Karel Štapfer. V červnu 1928 Libušín i sousední Maměnku navštívil prezident T.G. Masaryk. V závěru 2. světové války byly obě stavby zpustošeny, protože sloužily k ubytování maďarských asistenčních oddílů i Hitlerjugend. Prostory dále chátraly a v roce 1994 se Libušín nacházel v žalostném havarijním stavu. O rok později byly oba objekty na Pustevnách prohlášeny za národní památku a byla zahájena jejich generální rekonstrukce. V roce 2014 byl však Libušín vážně zasažen požárem a na obnovu stavby byla otevřena veřejná sbírka, která vynesla téměř 8 milionů korun. Autorem projektu obnovy byl architektonický ateliér Masák a Partner a nový Libušín vznikl za použití původních technologií na základě podkladů z roku 1985. Neobvykle velký důraz se kladl na požární bezpečnost objektu. Slavnostní otevření obnovené chaty Libušín proběhlo v červenci 2020 za přítomnosti ministra kultury Lubomíra Zaorálka a obrovského zájmu veřejnosti.

Hotel Charbulák

Hotel Charbulák je nejstarším beskydským horským hotelem. Jeho historii lze sledovat od roku 1816, kdy se zde rodina Charbulákova usadila. Podle historických pramenů se zde usadil napoleonský voják příjmením Charbulák, jež zběhl z válečné bitvy. Jeho potomci tu roku 1918 vybudovali turistickou útulnu, kterou později přestavěli na hotel. Zavítaly sem významné osobnosti, například spisovatel Vladislav Vančura, skladatel Vítězslav Novák, egyptolog František Lexa, či bratři Křičkové. Tajná dostaveníčka se svými milenkami si zde údajně dával legendární herec Hugo Hass a svoji svatební hostinu zde uspořádal dirigent světového věhlasu Rafael Kubelík. Zaběhnuté letovisko obdrželo v květnu 1950 nenapravitelnou újmu, když se musela šokovaná rodina Charbulákových z objektu na hodinu v rámci znárodnění vystěhovat. Majitelé se sem mohli vrátit až v roce 1990, kdy začali chátrající zařízení z důvodu ignorace komunistického režimu renovovat. V současné době hotel nabízí až 100 lůžek a stal se opět důležitým článkem turistiky a rekreace v Beskydech. www.charbulak-beskydy.cz

 

Vážení příznivci zdravého spánku,

pokud Vás nějaké místo zaujalo natolik, že se jej vydáte poznat osobně, pak náš vánoční e-mail měl ten správný smysl. V každém případě Vám z celého srdce přejeme, ať vánoční svátky strávíte ve zdraví tam, kde je Vám dobře a obklopeni lidmi, se kterými je Vám dobře. Těšíme se na Vás v novém roce 2021! 

Váš tým Magniflex